úterý 29. ledna 2019

Ptám se ...

... ptám se, mám psát dál ? Psala jsem nejvíc v dobách, kdy mi bylo ouvej. Nechci se mít "ouvej"... Ale zase ... v té době jsem se vybičovala i k tvorbě rukodělné, výtvarné, slovesné ... nadneseně řečeno ... prostě jsem párala, pletla, šila, posílala výkřiky do tmy ...
O čem psát dnes ? O stavu duše ? O stavu těla ?
Jo, je o čem psát ... dokud je duše, dokud je tělo ... nebo aspoň jedno z toho ...

pátek 20. července 2018

Budování na malém vršíčku

S montováním se mi vybavila taková věc. Kdysi mi jeden kamarád řekl, že prej: "A víš, že my, chlapi, to nesnášíme, když vy, ženský, takhle montujete ?"
Mno, kamarádovi jsem to prominula, je to umělec, má rád ženy křehké a éterické (si myslím), a takovým ženám nepřísluší brát do ruky sbíječku ... a to by se asi kamarád divil, jak zdánlivě křehké ženy kolikrát zvednou parní válec.
Ovšem na světě jsou ženy různé, jako například já, jsem různá, až hrůza (hrůzná jen svátečně). Život mě mrsknul na malý vršíček, a dal k dispozici svobodu v podobě single žití, což obnáší to, že si můžete doma dělat kdy chcete co chcete, ale taky za vás nikdo nic neudělá, ani vám nepodá šroubek, když vám upadne, když stojíte na štafličkách, nebo tehdy, když se vsoukáte s akušroubovákem pod kuchyňskou desku, abyste přišroubovali úchyt ke zdi, ale šroubek leží na stole ... to, že trčíte na zemi vedle pračky, je vám bez šroubku pěkně k tomu, víte k čemu ? Není na koho zavolat: "Prosím, podej mi ..." A tak trávíte čas soukáním se tam a sem, dokud to nedoklepnete.
Slyšela jsem mnoho otázek, začínajících na "Proč".
Proč si nezavoláš hodinového manžela ?
Proč neřekneš nějakýmu kamarádovi ?
Proč nezavoláš, ty trubko ?

Protože ... kdejakej manták, který se prohlásí za hodinovýho manžela, je pro mě neznámej člověk, a pokud na něj nemám doporučení, že spolehlivě pracuje, tak to nechci riskovat, řemeslníci jsou sice i šikovní, ale to procento je nízké.
Protože ... ptala jsem se kdysi v Baubaráku, jestli mi třeba s rourákem můžou dodat i spřátelenýho instalatéra, ale to voni prej nedělaj (jako letitá OSVČ to hodnotím jako mrhání podnikatelským potenciálem)
Protože ... nemám kamarády, o kterých by mi bylo známo, že jsou všestranně řemeslně nadaní. Možná jsou, ale když se sejdem, kecáme o běhu Vesmíru, ale na řemesla nikdy nedojde.
Protože ... respektuju to, že každej má svejch starostí dost, a nechci votravovat.
Protože ... mě manuální práce baví.
Protože ... jsem si řekla, že si tohle hnízdo od návrhu po realizaci vypiplám sama.
Protože ... jsem se sem nastěhovala s holou prdelí, a ten stav více méně trvá s tím, že se mi podařilo našpórovat a pořídit si postupně nutné vybavení, na nějaké pokusy na zakázku prostě nechci plýtvat prostředky.
Protože ... mám ráda výzvy.
Protože ... mám ráda nářadí.
Protože ... mám ráda vůni dřeva.
Protože ... mám ráda, když do sebe věci zapadají.
Protože ... miluju ten pocit, když něco vytvořím a ono to funguje.
Protože ... mě to baví.
Protože ... mě to baví.
Protože ... mě to baví.

Kamarádka si kdysi objednala na nějaké práce doma pana Vytřískala ... když došlo na placení, pan Vytřískal jí řekl:"Paninko, bude to pět tisíc, ale jestli chcete, nic mi neplaťte, a já bych vás místo toho vobstaral".

A ... oni jsou kamarádi, kteří se občas nabídnou, případně pomůžou, to voni zas jo, ale je fakt, že svůj plán někdy měním za pochodu, nebo se do něčeho pustím, aniž bych to plánovala, ale takto můžu nakládat jen se svým časem, nikoliv s časem jiných.
Zatím na to stačím, tak je to v pohodě ... ovšem na zapojení dvou světel mám jednoho kamaráda vyhlídnutého (ten bude mít radost), do drátů se mi fakt nechce, na katastrofy typu vyhoření nejsem dost stabilní.

Ferda Mravenec v.r.

sobota 23. prosince 2017

Veselé Vánoce ... ?

Vánoce mají být prý veselé. Bývaly ... aspoň u nás doma tenkrát ... obvykle jsem  pozvala rodiče své, manželovy, babičky, dědečky, tety, svou sestru ... všichni přišli ... i když se během roku nevídali, ale k Vánocům patří že rodina má být jaksi pospolu. Naše děcka to celé zpestřovala vydatně.
Mno, když se před lety můj tehdejší manžel rozhodl že se na rodinu vykašle, a půjde si za svým snem, byly to tehdy Vánoce nejpodivnější ... ale zdaleka ne nejpodivnější na světě.
Několik let už nechystám vánoční "věci", protože je mi tak líp. Pro sebe je nepotřebuju a rodina, pro kterou by se daly chystat, prostě není.
Dcera se rozhodla, že matku ve svém životě nechce a zbytek rodiny, včetně mých rodičů a sestry ji v tom podporují a k rodinným setkáním mne nezvou. Být černou ovcí rodiny mi dává sílu ... sílu být sama sebou. Tož takový pozitivní závěr z rodinné žumpy ...
Mám ještě syna, ten zachovává zdravý postoj k celé rodinné situaci a já si ho za to vážím, jen netuším, jak mu to usnadnit ... být v kontaktu se všemi rodinnými debily a ustát to ve zdraví je asi náročný ... :(
A co dál ? Čas vrátit nelze ... snad někdo dostane rozum nebo tak něco ...
Tož Veselé Vánoce tam, kde je to možné ...

pátek 20. října 2017

Tak jde čas ... na pankrácký počtě

Chjo ... žijeme v době elektronické ...
Pondělí ... Potřebuju poslat doporučeně ... takže na počtu ...
Píp ... píp ... píp ... tento terminál je mimo provoz ...
Jo, jsou tu dva ... na druhým si stisknu čudlik pro odeslání zásilky do 5 ks ...
... píp ... píp ... píp ... rozbitej terminál o sobě dává pravidelně vědět .. furt ...
(proč to nějak nevypnou ??? Sekyrou nebo tak ...)
Fajn ! Přede mnou jen 66 lidí, to dám ... chachááá ... po 50 minutách čekání to dávám ... Paní za přepážkou se mne s vyděšeným výrazem ptá "Jak dlouho tu čekáte ?" (bod pro Českou poštu)
Platím, odcházím, vlezu domů a okamžitě odcházím do postele.
Úterý
 Odemykám dům, schránku ... ejhle ! Lísteček ! "... si to vyzvedni od do atd...
Středa
... píp ... píp ... píp ... rozbitej terminál o sobě dává pravidelně vědět ...
Jdu statečně vstříc výzvě ... mašina ... lísteček ...
22 lidí přede mnou ... dle zkušeností čekání cca 15-20 minut)
JO ! Jdu domů s něčím, co už mi přišlo emailem, jen je nutno převzít to na papíře
Odemykám dům, schránku ... ejhle ! Lísteček ! "... si to vyzvedni od do atd"
Čtvrtek  - Jdu statečně vstříc výzvě ... tentokrát posilněna výkonem ve fitku (nevomdlela jsem) ... opět vím, pro co si jdu, páč jsem si to vyžádala ... beru lístek (druhá mašina už nepípá, asi to někomu vadilo) V mé číselné řadě je přede mnou 38 lidí ... číselné řady jsou čtyři ... prý je fuk, co si vezmu za číslo, veškeré služby prý obstarávají všechny přepážky  ... na čísle nezáleží, na velikosti nezáleží, skoro omdlívám ... nedám se !
Kdo by mě zachraňoval ! Spolučekající vyzařují energii ... o odéru nemluvě ... někteří se zapařili ... V hale začíná rotovat  chlapeček na plastové motorce ... čas plyne ...číselný systém odečítá ... chlapeček na motorce rotuje ... chlapeček zdá se být rozmazán (brejle jsou v tom nevinně)
CHLAPEČEK ROTUJE !!! Právě objevil rychlost MACH 3 !
Závidím ... chci také rotovat,  je mi líto, že nemám plastovou motorku :( (vysvětlujte to psychiatrovi ) ... objevuje se víla poštovní "Maminko, pojďte sem ... odbaví matku rotujícího chlapce ... všem se nám uleví

Toť pocta lidskosti, pochopení, trpělivosti ... a přízně rotujícím chlapcům, dívkám ... buďme tolerantní ... ovšem chraňme si své hranice ... zůstaňmě lidmi ... tož jako vždy ...
Jsa zacyklena Českou poštou až do absurdna jsem zatím na ni nezanevřela, ale esli mě natento, tak za sebe neručím ... všichni rozumí ... věřím ... :)

Z toho všeho plyne ponaučení ... buďme lidmi, vílami, lidmi, lidmi ... díky ... 
se mi fakt ulevilo ... těším se na další lístečky.