2014

Miluju matematiku ... tedy přesněji řečeno - čísla ... hry s čísly. Ať chci nebo ne, čísla mě ovlivňují ... mám tendenci zaokrouhlovat, páč to prostě líp vypadá, nemám ráda prvočísla, protože mi u nich chybí jakási souměrnost, ale respektuji jejich existenci. Nebavilo mne učit se vzorcům, i když mi bylo známo, že jejich znění mají na svědomí hlavy, které nebyly prázdné.
Ve škole mě bavily hrátky se zlomky, mocninami, rovnicemi ... což většinu spolužáků děsilo. Na gymnáziu byla možnost volby mezi tzv. povinně volitelnými přeměty ... zajásala jsem, když byl na výběr předmět "matematický seminář". Úžasný, celý hodiny jsme si hráli s čísly ... vůbec jsem nezáviděla spolužákům, kteří v rámci "povinně volitelných" předmětů pitvali žáby, či řešili jiné zapeklité úkoly. A další jednička na vysvědčení se taky hodila :).
Rok 2014 je tedy pro mne, proti svému předchůdci, hotové pohlazení ... numerologie s tím nemá co dělat, je to jen můj osobní pocit ... čtyřka na konci značí harmonii, jednička před ní unikátnost, nula, ač sama o sobě značí jakousi prázdnotu, v řadě čísel je sakra důležitá. No, považte, ten zmatek, kdyby nuly nebylo ... a dvojka ? Dvojka je dva, pár, spolu, ve dvou se to lépe táhne, k dohodě jsou potřeba minimálně dva ... a navíc, tahle dvojka celé tisíciletí vydrží ... a co je dělitelné dvěma, není prvočíslo !
2014 je pro mne navíc skrytá sedmička, která je mou oblíbenou číslicí ... kombinace čtyřky a sedmičky mi připadá obzvlášť sexy. Asi proto, že jsem se narodila v dubnu, a to sedmnáctého. V blíže neurčeném roce, který končí čtyřkou.
A tak, jak je, možná, patrno, si od roku 2014 slibuju něco příjemnějšího, než co dodal rok 2013, ostatně co už s tím, když 2013 to má spočítaný, ten to vylepšit nestihne.
A bez ohledu na to, jakým číslem je rok označen, si od toho následujícího přeju něco lepšího pozitivnějšího, příjemnějšího ... je jasný, že na nový, nezkušený rok, je nakládáno dost a dost, ale když už přichází, musí s tím počítat a dělat pro to maximum. Vím, že přinese spoustu toho, co si nepřeju, a kolikrát i to, co mi ublíží, ale vím, že přinese i spoustu toho, co mě potěší, a proto mu dávám šanci a těším se ...
So, let's go ! 2014 is behind the doors ...
Ou, no, prostě jdem na to, 2014 je za dveřmama ...

Bramborový salát pro dva

Opět přišel na řadu bramborový salát ... vánoční ... proč se vlastně ke smaženému kapru jí bramborový salát, nevím, ale prostě asi proto, že nám to chutná. Už druhé svátky vánoční trávíme s mým mužem ve dvou. Stromeček nemáme, dárky si dáme v podobě společně shlédnutých dokumentů, které jsme si uložili na disk. Kapr nebude, ale smažená ryba jo, salát k tomu bude taky, protože nám to prostě chutná, žejo.
A recept na salát pro dva ? Jako vždy, začínám malou piksličkou sterilovaného hrášku. Přibližně stejný objem přidám nakrájených nakládaných kapií, pak cibule ... dle chuti, takže hodně ... milujeme cibuli. Sterilované okurky, mňo, taky máme rádi, takže taky dost. Pak pár vařených mrkviček, salát je s nimi takový veselejší, vařený celer, nějaká ta bulva tak akorát (celer mám ráda hlavně já, a proto je ho přiměřeně).
Krájím, loupu, sesypávám, a hleďme, zase je salátu plná velká mísa ... nezapomněla jsem na něco ? Jo, na brambory ! Hm, takže k tomu všemu ještě zemáky, to bude pěkná hromada. Z kostiček už se mi dělají před očima kolečka, ale voní to krásně a chutnat bude jako vždy skvěle. Ještě uvrtět majonézu a osolit.
Míchám salát v díži málem lopatou ... nedá mi to, a salát zvážím - 5,20 kg. Jo, takže salát pro dva je hotovej.
Naštěstí mám chytrý krabičky, ve kterých salát vydrží minimálně tejden, když do něj furt nepolezem a nebudem do něj strkat voblízaný lžíce. Takže v lednici je šest chytrejch krabiček, a mám čím nakrmit náhodné příchozí, či mít prostě do foroty potravu, když se budeme s mužem svátečně vánočnit a nebudeme chtít vařit. Takže to vypadá na klidný čas, no ne ? :)

Nejlepší řízek na světě

Nejlepší na světě ... nemohu to prokázat, nebo podložit nějakým seriózním vědecky zpracovaným dokumentem. Pro mne to byl prostě ten nejlepší. S tou světovostí se to má tak, že všechny řízky během svého života jsem pozřela v Čechách či na Moravě. Dokonce i lokální náchodskou specialitu "Pavlišov", čili řízek s knedlíky a se zelím jsem ochutnala. Ve Vídni jsem řízky jen viděla, a to se nepočítá. U "móře", kam jsem se párkrát dostala, se zase necpu řízkama ...
Možná to bude trochu líto nějakým jiným řízkům, které v mé minulosti pod příborem v mých rukách zmizely, a jistě přijdou i nějaké další, ale tento bude těžko kdy překonán.
A jakže si to zasloužil ? Byl servírován na stříbře ? Obložen delikátním majonézovým salátem a zastříknut citronem z Mentonu ? Nebo snad donesen švarným jinochem do půl těla odhaleným ? Houbelec, tenhle nejlepší řízek na světě mi byl vražen mezi futrama dveří na odchodu z návštěvy od mé kamarádky ... víte, od té, kterou mám jedinou ... od té, se kterou si mám o čem povídat za všech okolností ...  a vrazila mi ho do ruky přesto, že jsem předtím hulákala:"Nééé, já už fakt jdu, nic mi nedávej!".
Řízek je zabalen v obyčejném papírovém ubrousku, ještě pálí, a kape z něj olej. Hu, jak to donesu domů ... Na rameni kabelku, v jedné ruce tašku s nákupem, v druhé ubrousek s kapajícím řízkem. Řízek voní, no, dost dobře voní ... hned na chodníku před domem uhryznu vzorek, a už se nezastavím. Jdu ulicí plnou aut, lidí ... tlačenice, prach ... a já se cpu řízkem ... jak jinak, z krkovice, takže huba mastná až za ušima, ruka mastná málem po loket. Po příchodu domů už jsem mohla muži o řízku jen vyprávět.
Dá se přátelství utužovat řízkem ? Těžko, přátelství existuje nezávisle na řízcích. Každopádně řízek od Ivanky těší na těle i na duši ... díky, sestři ...

Bedny

Kam s ním ? Třeba do beden. Můj první papírový hokus pokus o vylepšení vzhledu krabic, které prozatím musí být v předsíni na skříních, sloužíc coby úkryt pro předměty, používané jen nárazově.

Místo činu před zásahem - v pozadí hotový prototyp.

 Bedna odlepenkována, otrhána, odchlupena a podobně.

 Dno opět zajištěno lepenkou.

Přichází na řadu časopisy, nůžky, lepidlo na tapety - stačí to úplně obyčejné za pár kaček,

drží dobře i na hladké lepící pásce.

 Bedna se začíná tvářit barevně.

 Hotovo ... už vím, jak to příště dělat lépe ... a teď, co ještě polepit ? Časopisů je ještě dost ...

Toto celé vzniklo za pochodu, spojením potřeby zpříjemnit si průchod předsíní, zbavit se časopisů a utratit co nejméně korun. Cítíte-li se někdo být našimi bednami inspirován, přeji vám povedené dílo.

Hele !

Hele je tu ! A proč tolikrát "Hele" ? Je to moje přezdívka, která se ujala už před mnoha lety v době, kdy byli v TV často k vidění "Jůheláci", no, a já byla tak nějak asi podobná tomu malýmu, kulatýmu, zrzavýmu ... Navíc se jménem Helena už to bylo jasný.

Nojo, ale co tady s tím prostorem ? Prej se sem dá něco psát. Někdy ... tedy přesněji ... často ... cítím nutkání něco napsat. Ať z radosti či ze vzteku, vždycky mi to udělá dobře.

Kolikrát jsem si říkala: "Stejně jednou napíšu knihu" ... nenapíšu, kdo by to četl. Nemám žádné konkrétní téma, bylo by to stejně něco jako "Střípky ze života" "Momentální úlety" "Neočekávané neuvěřitelnosti""Deník šílené ženské" a podobně, takovejch je na pultech knihkupectví spousta. Možná by se ta kniha jmenovala "Proč ???" A nebo taky jen "Hůůůůůů" . Někdy je život opravdu na to "Hůůůůů".

Ale na druhé straně bych sepsala klidně i "Koukněte, co umím" nebo "Jak uplésti sobě kulicha" "Peču chleba, kterého je třeba" Vida,  možná i rýmovačky by byly ..... Nojo, ale ta honička s vydavatelem, s tiskárnou ... Pak to zklamání, kdyby se knihy válely na zemi před "Levnými knihami" ...

Takhle si sednu, napíšu, a vyřízeno. Bude to někdo číst ? Nebude ? Je to jedno. Na internetu je dost prostoru pro cokoliv. Bohužel i bohudík, to ať si přebere každý sám. Jo, to mi připomíná - nejspíš sem občas strčím i nějaké obrázky, ale vzhledem k tomu, že tento blog zakládám jako osobní, bude to pestrá směsice. Nebudu přes něj nic tlačit na trh a křičet "Kupujte !" To tedy ne ... To hulákám na jiném rynku. Možná se budu chlubit, a jestli to někomu poleze na nervy, je mi to fuk. Baví mne spousta věcí a o některé se budu chtít podělit, třeba někoho můj nápad potěší, inspiruje. Zrovna tak, jako já se nechám inspirovat dílem jiných.
 
Toť asi pro začátek vše, těším se, že se časem ukáže, zda moje psaní či fotografování, rukodělné činnosti a osobní radosti, nebo také případná doporučení ověřených zdrojů čehokoliv šikovného, někomu budou hodit do krámu nebo do života.

Jojo, někdy sem asi vybublám něco šíleně negativního, ale toho snad bude minimum. Tím upozorňuju dopředu na to, že nepatřím mezi typ "mocinky" "ňuňu" a "hodná holka". Někdy je ze mně drak ohnivec, ale myslím, že můj oheň vždycky plane plamenem spravedlivým a kdo nedělá svinstva, toho nespálí. Koneckonců, na oheň mám právo, jsem narozena ve znamení berana, dle čínského horoskopu dřevěný drak.

Ponechám tu i prostor ke komentářům, ale jak narazím na nějakýho uličníka, kterej sem bude psát hovadiny a sprosťárny, případně bude spamovat s nějakýma nesmyslama, dostane ode mně virtuální záhlavec. Nemusím to balit do slov jako "kdo bude užívat vulgární výrazy ...." Jasný ?

Jo, vyhrazuji si tímto právo občas mluvit hovorově, až drsňácky.

Právě dnes je mi 7x7 let, a jako dárek jsem si tímto nadělila spuštění osobního blogu. Hezkej dárek, žejo ? Nebo ne ? Hahá, to si říkejte, co chcete, stejně vás neslyším. Chcete to napsat ? Klidně, to taky neuslyším. Bezva, začíná se mi to líbit. Je prima, že nedojde papír, jen si asi otlačkám písmena z klávesnice docela, už tak mi jich asi čtvrtina chybí. Stejně na to blbě vidím, paměť na písmenka zatím funguje.

Tákže příště nazdar ! A teď: "Hele ! Jaro !"