čtvrtek 31. prosince 2015

2016

Po čase zase ... sudý rok ... přestupný rok ... Už to tu někde dřív píšu, dost mě ovlivňují čísla, a rajcujou mě čtyřky ... takže 2016 je pro mno skoro sexy letopočet. Že tam čtyřky nejsou ? Pche !!! Habakuk !
Právě končící rok mě dost strhal, tím spíš se upínám k čtyřkám, které nikdy nezklamou ... jsou hezky pravidelné, dobře dělitelné, uspořádané .... tak nějak do čtverce, a čtverec je sympatický 2D bratranec mé též oblíbené krychle ze 3D světa. Blázen, jo ? To teda nejsem ! Miluju hrátky s čísly, se slovy, miluju hrátky ... žádný dvojsmysly, jo ?
A co jako mám na číslech ? Na čísla je totiž 100% spolehnutí ... tedy, dokud se do nich nezačnou hrabat lidi, který v tom dělaj akorát bordel. Čísla si žádají lidí, kteří si jich váží a zachází s nimi opatrně.
Některá čísla se tváří nenápadně ... třeba taková nula (prej nicka se taky říká) ... nenene, nula neznamená "nic". Když s ní naložíte bezhlavě a začnete s ní násobit a umocňovat, nic hezkýho vás nečeká ... ale takové trpělivé připisování vás může překvapit.
Třeba na dveřích, jo .... Na některých není nic, skutečné nic, žádná nula. A teď stojíte, a nevíte ... Pak jsou takové dveře, kde jsou najednou nuly dvě ... a hned víte ! A uleví se vám ! Za dveřma určitě. A co teprv, když napíšete nulu (nebo vosum nul) za číslici .... to je taky hezkej obrázek, obzvlášť, když je to na bankovním účtu.
Ale dost o nulách ... číslic je jen deset, čísel nekonečno ... hotovej zázrak, no ne ? S deseti nenápadnejma kouskama dáte do kupy cokoliv ... cenu, váhu, délku, počet ... letopočet.
Lidstvo pořád něco počítá, a je to dobře, protože děje se spousta nevypočitatelných věcí a je dobrý mít jako protiváhu něco, co hovoří jasně, páč bychom se jinak pomátli.
Rok 2015 to má už spočítaný, pro rok 2016 se teprve chystá zadání ... tak snad bude fajn si přát, aby bylo méně těch vypočítavých a bylo více sečtělých ... hm ... to s čísly tolik nesouvisí, nicméně znám sečtělé, kteří umí i sčítat.
Počítám, že už toho sčítání bylo dost, a tak se půjdu za chvíli podělit ... s přáteli ... o zážitky, dojmy ... úvahy ... a znásobíme tak společně své naděje, touhy a sny, které plánujeme realizovat v roce 2016.
Na viděnou v dalším čase, přátelé !

pátek 21. srpna 2015

Nelze zapomenout

Byly mi tenkrát 4 roky, a byli jsme na chalupě v Jítravě v Podještědí ... Vzhledem k mému tehdejšímu věku jsem pravděpodobně setrvávala v postýlce, ale v hlavě mi z té noci uvízl obrovský ... a pro mne děsivý, protože nezařaditelný ... hukot,  a také nezvykle napjatá atmosféra, způsobená nejspíš přetlakem v hlavách mých rodičů a prarodičů.

Všichni přítomní dospělí měli ve svých vzpomínkách uloženy zážitky z druhé světové války. Válku jsem nezažila, ale dovedu si představit, že když z vikýře ve střeše uviděli tanky, obrněné vozy, a další zrůdy na kolech, neměli k panice daleko. Z vyprávění vím, že si tenkrát vojáci ověřovali u maminky, kde se nacházejí, a maminka, která koukala ven z vikýře, se dívala vojákovi, který se jí na cestu ptal, přímo do obličeje ... prostě ta vozidla byla velká jako naše chalupa ...
  
Kolemjedoucí kolona jela tenkrát okolo naší chalupy po velmi venkovské silnici několik hodin, v kredenci poskakovaly hrnky a talíře, okna se třásla ... Jeli "jen" okolo ... neměla jsem z toho tenkrát rozum, ale na ten hluk nezapomenu, děsil mne.

Jako dospělá jsem jezdívala jako vedoucí na tábor pod Bezděz ... v noci jsme párkrát vylezli na hrad a dívali se do krajiny na zajímavou světelnou "šou". "Bratři" tenkrát mívali noční cvičení a pro nás to byla tak trochu atrakce. Své postudentské období jsme si užívali úměrně k věku a nějací vojáci u Mimoně nás valně nevzrušovali. Ale občas směrem k Bezdězu zanesl vítr zvuky z cvičiště a já si uvědomila, že je to tentýž druh hluku, který mne před lety děsil. 

A vždy děsit bude.

pátek 12. června 2015

Hej ! Lidi !

Jedu si tak domů metrem ... kdo jezdí metrem často, možná to má nějak líp zmáknutý. Já ne .. Lïdi ! Bděte ! Bavte se ! Však cesta je dlouhá ! Zazpíváme si, no ne ? ... ... ...  Prej ne ... broukám si sama ... nakonec jsem ráda, že vystupuju, a nikam mě nechtějí zavřít ... není spřízněná duše ... jsem jediný zpívající a do rytmu (no, můj rytmus nemusí ladit všem) kývající se (asi) magor ... mno ... lidi, hele, jezdím tu a tam, takže kdyby ... přidejte se, bude prča ...a bude vás to bavit, fakt ... proč nerozjet cestou do práce nějakej dirty dance nebo tak něco ...

středa 8. dubna 2015

Prostě myšlenkuju ...

Sedím si tu a čumím ... jak jde život, jak běží čas ... jo, stejně, jako komukoliv jinýmu ... a snad už mám dost síly na to, zvednout se o něco výš, než o schůdek ... co mi dává sílu tentokrát ? Právě to, že mám sebe ... je důležitý vědět, kdy být sám se sebou, a kdy pustit do svého světa jiné ... je fajn být ve věku, kdy si mohu vybírat, bez ohledu na to, kdo je můj pokrevní příbuzný a kdo přítel "z venku" přišedší ... Největší přítel jsem já sama, vím o sobě vše, vím, co dokážu, vím, co mě bolí, vím, co mi dělá radost .... blabla ... proč to píšu ... chce se mi to prostě napsat  ... ve víře, že to jednou někdo přečte a ztotožní se s tím ... a pomůže mu to ... jo, člověče, TY JSI TO JEDINÉ, CO MÁŠ JISTÝ DO KONCE SVÝHO ŽIVOTA, DĚLEJ PRO SEBE TO NEJLEPŠÍ, CO ZVLÁDNEŠ, A CHTĚJ TO NEJLEPŠÍ !

pondělí 23. března 2015

Jsem sama, či ne ... ???

Ve svém rozhodování jsem sama vždy ... nenechám za sebe rozhodovat jiné ... rozhoduji o tom, co dělat, co nedělat, koho do svého života vpustit, koho ne. Za všechno nesu důsledky. Někdy jsem fakt NASRANÁ. Ale je to moje ... má součást ... Rozhoduju se denně ... koupit celer či ne ... sebrat šišku či ne ... myslím šišku borovou  ... smrkovou ... jiný šiškostromy u nás nerostou ... Ale šišek je dost  všude ... Dnes ... a nejen dnes ... opět zvažuju, co dělat jinak ... objevné ? KRAVINA ! To musí dělat každej, kdo chce žít ... smířit se s tím, co bylo, co je, a co udělat jinak ... když se mu to nelíbí. Je toho na mě moc ... chci  k moři ... ale vím, že moře mám i zde, kde na něj nevidím ... vím, že existuje, stejně, jako Slunce ... proč tu teď blábolím ... Vesmíre, věřím především v Tebe a v lidi, kteří Tě vnímají ... dáme to, za sebe slibuju !

úterý 10. března 2015

Všichni to asi vědí

Každý (si myslím) nějak uvažuje o svém životě ... minulém, současném, budoucím ... ale zjistila jsem, že každý ne. Mám toho mnoho v palici, proto to chci nadrásat i sem, ale nějak to musím zpracovat, protože to, co mě tíží, je pro mne fakt nálož, proto zatím mlčím ... a proč to sem vlastně píšu ? Protože upouštím páru ... pššš dík ...

úterý 13. ledna 2015

Mám - nemám ?

Jasně, že mám ! Cokoliv mě napadne, že mám, nebo dokonce musím, udělat, prostě mám udělat. Jedině tak se vyhnu v budoucnu povzdechům "joooo, tenkrát jsem to měla udělat". Jak víme, to, co se stalo, nebo nestalo v pravou chvíli (páč pravá chvíle nečeká, ale uteče), se napravit nedá. Jsem hrdá na to, že jsem se (aspoň v době, nezahrnující útlé a ranné dětství ... pubertu asi taky ...), nedopustila toho že bych něco uplavat nechala. Když se mi chtělo smát, smála jsem se, když se i chtělo plakat, plakala jsem, když se mi chtělo řvát, řvala jsem ... na lidi, na svět, na sebe ... Proč to psát, každý si na to musí přijít sám ... ale proč ne ... Nechť jste schopni poznat, kdy plakat, kdy řvát, kdy se smát, a kdy hlavně JEDNAT ... strach, obavy, předsudky, ... zahoďte ... tečka