Jedu si takhle s vozejčkem po obchodě, rozhodnuta nakoupit co nejlevněji a zároveň nejchutněji. Využila jsem i akce "nedělní jackpot", které se normálně vyhýbám, bojíc se, že budu ušlapána spořivým davem. U lahůdkářského pultu upoutalo mou pozornost cosi, co se tváří jako eidam, a taky to tak voní, i když ta cena je podezřele nízká ... snad to tedy bude aspoň nějakej příbuznej od sejra. Po krátkém jednání u lahůdkářského pultu najednou koukám .... můj nákupní vozejk v čudu !!! Von mi ho někdo sebral ! I s mým Manfredem (taška na kolečkách) ... no toto ! Běžím po obchodě se sejrovou kostkou, koukám mezi regály, za sebe, před sebe, oběhnu dokonce i kolem pokladen ven a zase dovnitř (nehledat tašku a se sejrem v ruce vyběhnout ven, nikdo nic neví a ze mne se stane sejrovej zločinec).
Vběhnu zase vchodem do obchodu a hele ! Vidím ho ! Vozejk i s Manfredem trčí u koše se zlevněnou zeleninou a ovocem. Uf. Popadnu ho a jedu zase kolečko kolem lahůdkového pultu ... co nevidím .. u pultu stojí vozejk vrchovatě naložený zlevněnými banány. Mno, tak a je tu záchvat smíchu, i paní prodavačka se chytá za břicho. Já, vůl, jsem předtím omylem popadla a posléze táhla krámem ten vozejk s asi dvaceti kilama banánů, a nevšimla jsem si toho. U kasy bych si snad všimla, že mám vitamínů pro celý oddělení opic v pražské ZOO, ale přece jen jsem byla ráda, že jsem na to přišla dřív ... u tej kasy by mě asi trefil šlak ... "vždy ve střehu", něco na tom asi bude, tak musím trénovat, nebo jednoho dne domů dotlačím paletu s moukou, ani nemrknu.
