čtvrtek 21. července 2016

Džíny ... vole ... ?

Po mnoha letech jsem se rozhodla, že bych měla mít nějaký svoje vlastní nový džíny ... ne odložený, ne darovaný, ne k přešití, ne k přežití. Modrou v šatníku jinak nemívám, ale přece jen džínová modrá je jiná ... a každopádně dobrá. Je to taková univerzální věc, ke který se hodí všechno a v době pružných vláken je i pohodlná, i když vám obepíná špek, když si sednete.
Mno, tak jsem si řekla, že využiju právě probíhajících "MEGA" "HYPER" "ŠOK" "KRACH" "POUZE" "AŽ %" "ZEJTRABUDEPOZDĚ" "LÉTOJEVPRDELI" a jim podobných akcí.
Mám teď u domova blízko jedno větší nákupní centrum. Jdu do něj obvykle hlavě proto, že tam je obchod s potravinami (v tom největším suterénu, jakej tam maj, takže musíte nutně projít kolem všech skleněnejch obchodů a několika bazénků s vodotryskama).
Od vchodu už chci zase hned ven, ale přemůžu se a vlezu do toho prostoru, kde je ke koupi naprosto všechno, je tam dostatek lidí a KRAVÁL ! Z každého prodejního akvárka se line jiná muzika (je to jen na první poslech, všude hrajou v podstatě to stejný) ... "tuciny tuc", někde dokonce "tucinky cinky", případně  "tuctuctuc", vyjímečně i "uuuuucccttt" (ploužák) ... Po "tucajda" nebo "cajdádá tuc tutuc tuctuc" ani památky ...
Jdu slepě po číslech ... kde jsou v páru s procenty nejvyšších hodnot, tam lezu.
Kde maj džíny ? ... říkám si ... všude ! Jaký to ráj pro děvče, kdysi stávající na džíny fronty u Tuzexu !
Po bližším ohledání zjišťuju, že všechny gatě nejsou džíny, že jsou to džegíny, slimy, perfectfity a další sprosťárny ... ruce zkušeného textilního hraboše neoblafnou ... všechno je to ušitý ze žvejkačky, fuj ... no, ale přece jen, sleva je sleva a nějakej ten modrej hadr bych ráda ... vybírám pár kousků a vleču je do kabinky (je docela fajn, že moje velikost už není na konci řady, a že ji vůbec mají).
Zkouším tedy střihy, barvy, délky, šířky ... NESNÁŠÍM ZKUŠEBNÍ KABINKY .. jsou malý, je tam horko, mají tam tlustě ukazující zrcadla, A FURT TAM NAKUKUJOU LIDI !
Navlíkám jeden hadr za druhým ... teda ... nasoukat se do "džegín" je asi něco, jako když lezete do neoprénu. U jedněch mě přepadla panika, že se budu muset vystříhat, tudíž si je asi i koupit. Fuj, naštěstí jsem je ze sebe oloupala vcelku.
Postupně jsem kroutila hlavou nad tím, jak můžou todlecto takhle fušersky sešít .. proč maj zlatej knoflík a stříbrnej zip ... proč jim z toho lezou nítě ... jak je možný, že udělaj na bytelnou slovanskou zadnici kapsičky, že se tam vejde akorát tak žeton do vozejčku. Fakt drsnej pohled, ale moje gatě budou schovaný pod nějakou hazuku a kapsičky nikomu ukazovat nebudu. Měli by vědět, že když mají univerzální velikost kapsičky, tak na velikosti 40+ musej dávat kapsiček více - asi tak až čtyři na jednu půlku ...
Tohle se asi teprve na asijském kontinentu učí ...
Nakonec jedny modrý nohavice beru, platím, ostatní odkládám a zdrhám.
Uf ... díky, za každý přežitý nákup ... džíny jsem doma vystříhala z hromady papírků a šňůrek, a postupně jsem se dočetla, že jejich původní cena byla trojnásobná ... no tak tůdlenc, to byste ze mně nedostali ...
Trochu mi z toho je smutno, protože vidět ty TUNY hadrů, naprosto nerozlišitelnejch, jen tak podle malé cedulky, že tu výrobu zaplatil jinej řetězec, to je hotová noční můra.
Pak se divím, že většina lidí chodí uniformovaně oblečená.
Naštěstí vím, že je spousta originální módy za dostupný peníz .. jen to chce chodit jinudy .. LIDI, nelezte tolik do těch velkejch baráků ... běžte na vzduch, na jarmarky, sledujte galerie, autorské přelídky, dejte si s tím, kůrafix trochu práci .. fakt .. stojí to za to.
Ty džíny ... no ... ráda bych měla svý starý Mustangy nebo Rifle, nebo Pace, Lee ...  nebo co jsem všechno tahala, a tak si musím trochu našetřit a holt zase koupit osvědčenou kvalitu ... u Tuzexu už naštěstí frontu stát nemusím ... a teď ... MAKAT holka ... a vy taky :)

Překládka domácího telefónku

Dotaz mé milé ... snad ... přítelkyně básnířky, a vášnivé matematičky Moniky S., mne dokopal k tomu, že jsem svůj výlev z FB přetáhla i sem ... že prej "Zkusila jsi někdy psát povídky ?"
No, tak si to sem šoupnu jako zárodek možné budoucí knihy povídek

Rady a porady pro demontáž a montáž domácího telefonu:
Pokud se rozhodnete, že sluchátko domácího telefonu (to je takový to kecátko, když na vás před domem někdo zazvoní, vy na něj zařvete "Kdo je tam?!" a von řekne "tady je poštovní donašeč ... "nebo něco podobnýho), prostě když to sluchátko nechcete mít v obýváku, tak jak na to, abyste ho přepojili třeba do předsíně.
To si ho opatrně rozmontujete a přemýšlíte, jestli vás to kopne, když sáhnete na drát .. nekopne ... pak to vyfotíte, jak jsou ty dráty pospojovaný, abyste to zodpovědně zase zapojili, až sluchátko přiděláte v předsíni. Sluchátko hezky uložíte stranou, aby se nic nevysypalo. Mno, pak zjistíte, že jsou dráty na zdi tak NESKUTEČNĚ ZAPATLANÝ barvou, že nejdou od sebe vzájemně, ani ode zdi. Nejdřív se to snažíte oloupat, abyste nepoškodili dráty ani zeď ... následně páčíte dlátem, šroubovákem, rydlem .. ze zdi odskakují kusy omítky ... drát povoluje i s úchytkami. Ne tak barva, ta na drátech, úchytkách i zdi stále drží. Pak se snažíte protáhnout dráty zdí směrem do předsíně. Kvůli barvě (úchytky - nejste blbec - jste předtím sundali) nejdou ... nejdou ... nejdou ... táhnete, tlačíte (tlačit do drátu je fakt blbost) ... jdete na toaletu ... posléze opět táhnete a dráty furt nejdou ... rychle najdete kleště a s dráty uděláte rychlý konec .... přichází úleva .. nikdo se nedozvoní ... pošťák ... ani donašeč ... uf ... do doby, než se kouknete pod lišty v předsíni, kudy .. u jóviše ... ty zasr... dráty vedou, abyste je na konci rozčvaňhali a zapojili dle fotografie do toho blbýho sluchátka ... a měli hezky, jako většina spořádaných občanů, ten votravnej telefónek v předsíni ...

pátek 8. července 2016

Z doupěte překupníka s banány

Užívám si nové bydlo teprve pár dnů. Nějaký čas žiju s krabicemi "banánovkami" a už jsem si na tu modrožlutobílou partu zvykla. Mám je očíslované ... dobrý ... mám napsanej seznam, co v který je (ne tedy do detailu, musím si uvědomovat, že jsem pravděpodobně k pekáči na husu přibalila fusekle a žárovky) ... dobrý ... Přesto hledám ... to není dobrý ... zatím nemám misky ... svůj oblíbený keramický snídaňový hrnek ... nevím, kde je talíř z mikrovlnky .. nevadí, ošálila jsem tu točící se věcičku plastovou pokličkou a jídlo ohřívám neotáčivě.
Nové bydlo mě baví, jsem tu svou paní, i když trochu zmatenou ... do pokoje "se sajrajtem" vběhnu bosa, pak si tam nazuju pantofle a zase to letím roznést do "čistého" pokoje. Je to fuk, pak "se " to umeje. Kde jsou boty ??? No přeci v koupelně ... hned vedle vysavače.
Šminky ? Tam, co leží kladivo a cement ... jen se nesplést.
Oblečení ? Co se zrovna najde, společný znak = všechno zmačkaný ... všude tvrdím, že znalec pozná, že zmačkaný to prostě MÁ BEJT .
Šperky a doplňky "zajímavě" kombinuji a tvrdím, že se to tak letos v Paříži nosí.
Klíčů jsem dostala, že si připadám jako kastelán z Konopiště ... nemám ještě všechny vyzkoušený ... sklep, ten jo, ale na půdičce jsem ještě nebyla, a ani nevím, jestli tu nějaká je ... střecha vypadá placatá.
Nevím, která schránka je moje, klíč pasuje ke všem ... musím se zeptat sousedů, kam si můžu vrazit jmenovku.  K čemu jsou zbývající klíče, a klíčíčky (bez brejlí je skoro nevidím) budu ráda zjišťovat časem, třeba jeden z nich patří ke klubovně nějakých "Rychlých šípů" z Pankráce ... těším se, až potkám místní "Haha Bimbi".
V bytě samém jsem vytvořila systém tunelů z banánových krabic, průlezy jsou nastaveny tak, aby se i najedená osoba mé velikosti snadno protáhla ... zejména na záchod. Geniální na tom je, že ze záchoda je vždy jistota, že se protáhne zpět.
"TABU" místy jsou zde postel, lednice, stůl s počítačem, pod kterým netrpělivě čekají šicí stroje - zatím se fakt nevejdou). Nooo, a taky občas TV, protože na mě mluví, když chci společnost, ale často ji vypnu a radši zírám "do světa" skrzevá FB.
Dnes jsem si dopřála klidu s vínem z Moravy, abych nabrala sílu před zítřejším penetrováním a následným malováním. Práce tu bude ještě fakt dost, konečně snad vybuduji příbyek, který bude domovem ... ateliérem ... zázemím ... sama ... dosavadní souputníci nevydrželi ... jeden zdrhnul ... prej .. nevím důvod ... druhej si vzal život .. to je složitější ... byl nemocnej ...
Možná jsem náročná ... tak teď ... ukaž, co umíš, Heluli, když jsi tak chytrá :).
Těším se, že tu strávím čas, kdy "dobuduji" sama sebe, protože jsem pořád ustupovala jiným, a nechápala jsem, že stálá priorita jsem já sama. HOWGH

A zde pohled do "ložnice" (kostičky v popředí nejsou dlažba, ale bedna s nářadím) ...
... v pozadí kýbl


Zde je "šatna" opět ve stylovém banánovém provedení (a bacha, kopyrajt na banánovej nábytek je můj, paletám už odzvonilo)


Tunel ke koupelně jsem nazvala slovy klasika "Sugestivní zatáčka ke strašidlu" V noci i ve dne jsem to testovala, a žádný strašidlo tam není ... vyjma toho v zrcadle v koupelně. 
Pozn. autora - ty bedny, který strkáte až tam nahoru, je dobrý vybrat lehký :)


Každá žena mám mít své místo na zkrášlování: zde je vdět, že vše nutné tam je .... taštičky s píčovinama, banánovky, zrcátko a růžový uši. A něco pod nohy, když se baba válí v křesle.


Tak jsem si zase slovně zaexhibovala a je mi báječně. A esli jste to někdo čet a zasmál se, patří Ti velký dík. A esli ne, nevadí, myslím, že k zamyšlení je toho tam taky dost.
Hledím teď do budoucna beze strachu, protože co se má stát se stane, bez ohledu na to, co chci ... nebo je to jinak ... stane se to, co chci ? Zažila jsem mnoho nepříjemného, co jsem si nepřála a taky mnoho příjemného, co jsem nečekala.
Prostě Life is beautiful ... no more, no less.
I'm very pleased to playing with you