Mám ráda své ...

... mám ráda své ruce ... hodně toho umí ... někdy pochybuji, že jsou moje ... páč pochybuji o sobě ... ale pak ... dávají mi jistotu, jasně, že jsou moje, bez nich bych byla nic.
Miluju dílo , vytvořené rukama, a proto dík za všechno na světě, co jakékoliv ruce vytvořily.. proto tak moc tíhnu ke světu tvůrčímu, který nezná hranic.

Proč to píšu ... protože co je psáno, to zůstává. a tohle by mělo zůstat.
Puntik.

Jsem holka

Hnusnej tejden ... prokašlanej a prosmrkanej ... co  tím udělá OSVČ ? Známý to "parazit " ??? Zařídí si tzv home office, čili kašle a smrká, a přitom vykonává samostatně výdělečnou činnost dál, páč kdyby přestal, tak zdechne.
Jsem zvyklá o sebe se postarat už mnoho let ... někdy tak, někdy líp ... takže smrkání, kašlání ... mne nevyvede z míry.
Jsem single, to je dnes vážená instituce, znamená to, že si žiješ sám, ale taky se o všechno musíš sám postarat ... pro mne to znamená svobodu, SVOBODU !!! ... ale zase je to dost makačka, nic není zadarmo.
Převážnou část "volného" času trávím budováním domova ... v rukou mívám nejčastěji příklepovou vrtačku, šroubovák, kombinačky, nebozízek ... jsem ráda, že si s tím poradím , ale raději bych, kdyby byl po ruce někdo, kdo ... podrží vysavač u vrtačky ... podá šroubek, když upadne ... podá náplast na provrtanej prst ...
Baví mě řemeslné činnosti, ale ... někdy si musím připomenout, že jsem holka ... respektive chci být víc holka ...
Objednala jsem si šaty ... a mám je, i s tylovou spodničkou ..
Fantastický ... jsem holka, líbí se mi točit se donekonečna ... vlevo ... vpravo .... bájo, žůžo .... JO ... JSEM? HOLKA !!!

Aprílová procházka

Probuzení nijaké, bacil, který se mě snaží udolat už hezkých pár dnů, si dnes sedl na hlasivky, a skřehotám jako zakletý princ.
Ležet - neležet ??? Nevydržím ležet .... mám snad něco přitloukat ? V příbytku je toho dost na přitlučení. Hovnajs, jde se ven ... buď teplota stoupne, nebo se to rozchodí.
Tak kam se vrtnu ?
Branické skály obdivuju už dlouho z tramvaje, a i když jsem prožila dětství a mládí v Podolí a Braníku, nikdy jsem se k těm skalám nepřiblížila.
Tož dnes ... kouknu na to shůry ... došlapu tam a koukám ... dost je toho oploceno, zakázáno, ale ten pocit je moc fajn ... jakoby se cosi s mým dětstvím propojilo.
Navíc krásnej den, slunečnej ... první duben, jaro, apríl ... pocit, že to zase půjde ...
Cestou koukám, co lidstvo vyvádí ... tramvaj na zahradě ... cedule "Pozor aktivita" ... pes, co vyskočí na plot, aby mě zahnal (marně, ale málem jsem se pos ... ) ... paní, co stojí mezi popelnicemi a lakuje si nehty (wtf ?) ... hospodu U báby, kde mají před vstupem dědka ... architekturu podivnou z let bůhvíjakých, funkcionalismus, modernu s nádhernou kompozicí, nově postavenou krásnou roubenku ... čumím, že chlapi, co kopou výkopy, už jsou do půli těla svlečený ... květena šílí, fialky, kytičky ... už je fakt to jaro !